Pro peníze jsme my lidé schopni a ochotni udělat skutečně ledacos. Snažíme se, abychom je měli, a dokud jich nemáme dost, nepolevujeme ve svém úsilí. A někdy se za nimi ženeme i tehdy, když už jich dost máme, a to abychom jich měli ještě víc. Protože na rozdíl od nedostatku jejich přebytek nikdy nikomu nevadil a nevadí. Nebo vy snad znáte někoho, kdo by usoudil, že má peněz už moc, a přestal po nich toužit? Asi ne, že? Protože takový člověk by se zřejmě ocitl spíše někde na psychiatrii než v naší blízkosti. Peníze si tedy obvykle usilovně vyděláváme. Ale někdy to nestačí.
Někdy pracujeme, ale odměna za takovou práci nám nestačí. A pak musíme přijít na to, jak získat ještě peníze další, nevydělané. A v mnoha případech nás napadne už jen jediná možnost, jak k nim přijít. A tou je půjčka.Každému z nás je jistě jasné, že je mezi vydělanými a vypůjčenými penězi rozdíl, že jsou ty vydělané lepší než ty vypůjčené, a to proto, že vlastní peníze na rozdíl od těch vypůjčených nemusíme nikdy nikomu vracet a nemusíme v souvislosti s nimi platit ani žádné úroky a jiné poplatky. Ale když není vlastních peněz dost, přijdou i ty půjčené vhod. I jimi můžeme hradit své výdaje a vyhnout se tak neplatičství nebo postrádání něčeho, co bychom potřebovali.
Takže někdy usilujeme o získání nějaké půjčky. A někdy si vybereme tu pro nás nejpřijatelnější a dostaneme ji. Ale někdy také neuspějeme. Nepůjčí nám třeba proto, že prý máme moc nízké příjmy, při kterých bychom nemuseli zvládat splácení, nebo proto, že máme pověst pošramocenou tím, co máme zaneseno v registrech dlužníků. A tak sháníme jinou půjčku. A potom třeba ještě jinou… A chceme-li uspět, často skončíme u nebankovní hypotéky. Protože tu nám půjčí, i když máme daleko k dokonalosti. Protože jde u hypotéky bez registru jen o ručení nemovitostí. A kdo to zvládne, toho tady ničím dalším neobtěžují.