1) První – je pro tradiční známkování čísly, od jedné do pěti.
2) Druhý – je pro pouze slovní hodnocení.
3) Třetí – je pro spojení obou systémů.
Argumenty, které jsou jednou pro a jednou proti, jsou celkem logické, z obou stran.Pouze známkování
– je to jednoduchý prostředek komunikace mezi učitelem a žákem, a jeho rodiči.
– Je možné posoudit, jak je žák vzdálen od nejlepšího hodnocení.
– Může se porovnat s ostatními.
Hlavním argumentem k odmítnutí známkováníje fakt, že se vlastně dítě selektuje od těch zdatnějších studentů. To by mohlo mít, pro něho, neblahé důsledky do budoucna.
Přeci se traduje, že jen žák s hezkým vysvědčením, to může někam dotáhnout a vybrat si školu podle svého.
– Z historie je ale známo, že nízký součet čísel na vysvědčení ještě nezajištuje úspěch v budoucím životě.
– Známka vyjadřuje jen to, jestli se dítě dobře naučilo látku.
Myslím, že hodnocení známkou je vhodné pro děti, které jsou velice ctižádostivé, rády se porovnávají s ostatními a učení je pro ně snadnou záležitostí.
Už žádné pětky?
Slovní hodnocenímůže být mnohem ohleduplnější k nedostatkům dítěte.
– Učitel může vysvětlit, v čem je dítě pomalejší a jak by se dala zjednat náprava.
– A naopak, v čem je dítě dobré, a tudíž, v jakém směru ho podporovat.
– Tady je žák srovnáván jen sám se sebou.
Toto hodnocení je vhodné pro úzkostné žáky, kteří trpí nedostatkem sebevědomí a těžce nesou, když jsou srovnáváni s těmi více úspěšnými.
· V poslední době přibývá příznivců obojího hodnocení.
· Rodič, který nebyl na slovní hodnocení zvyklý, mnohdy tápe.
· Neví, jestli je to tedy dobré, či nikoliv.
Pokud by měl v jedné ruce vysvědčení s tradičními čísly a v druhé dopis, kde je vše vysvětleno, určitě by to bylo přínosné pro všechny tři strany.