Skip to content

Důvěřujete svým partnerům?

Když se ohlédneme zpět na porevoluční devadesátá léta, lze obchodní vztahy v českém podnikatelském sektoru s trochou nadsázky popsat jako divoké. Hranice mezi legálním a nelegálním podnikáním byla nezřetelná a sami obchodníci se chovali jako zlatokopové na Klondiku.
volnost páru
Po více než čtvrtstoletí však dochází k postupné obnově určitého standardu morálního chování většiny obchodníků. Jistě se v každé společnosti najdou nepoctivci, u nás třeba známí „šmejdi“ šidící bezbranné skupiny důchodců. Přesto v posledních letech od svých kolegů slýchám a jsem svědkem pozitivní změny, kdy platí, co je na pracovní schůzce domluveno, kdy jsou oznámeny změny termínů dodání předem a kdy můžete nechtěnou nabídku odmítnout jedním slůvkem NE, bez toho aniž by vám byla opětovně vnucována.


Krabičky důvěry

Američané je s oblibou nazývají „honesty box“ a to proto, že ukazují, jak je který člověk čestný. O co se jedná? Přeci o způsob platby za zboží nebo služby, kdy peníze nepředáváte na pokladně, ale je vám projevena důvěra, že potřebný obnos vhodíte do příslušné krabičky.
Tyto krabičky jsou typické pro kostely, kdy do nich kromě dobrovolného příspěvku můžete zaplatit i třeba za svíčku, kterou jste si vzali a zapálili nebo za nabízenou brožurku. Přesto se objevují i ve veřejném prostoru a jsou projevem důvěry podnikatele, že zaplatíte za jeho služby.
pomocná ruka
Krásným příkladem jsou velmi populární lesní bary. Jsou to občerstvovací místa v lese, o které se podnikatel stará, zásobuje je pitím, sladkostmi nebo párky k opečení, stejně jako zdrojem pitné vody, palivovým dřívím nebo třeba atrakcemi pro děti. Turisté tyto lesní bary vyhledávají a za vše, co spotřebují a využijí, platí příslušnou částku do kasičky, kterou si sami z ceníku spočítají. Některá místa mívají kasičky dokonce dvě, jednu, v níž si můžete peníze rozměnit a druhou, do které platíte. Vše je založeno jen na důvěře v lidskou poctivost a víte co? Ono to funguje.

V podobném duchu je v některých místech vybírán i poplatek za parkování. Zde však je ochota platit za využití parkovacího místa podstatně nižší. Proč tomu tak je? Důvod je zřejmý. V naší společnosti není zakořeněná morální potřeba zaplatit za využití parkovacího místa pro svého automobilového miláčka. V kuse volného asfaltu jen těžko vidíme hmatatelnou službu, za kterou máme platit, tak jak je tomu u jídla z lesního baru. A přesto, že ne vždy můžeme být čestní, je pozitivní, že alespoň část naší osobní i obchodní čestnosti v nás opět raší a roste.

Důvěřujete svým partnerům?
Ohodnoťte příspěvek