Aby se lidem žilo na světě dobře, potřebují tito mimo dalších náležitostí i peníze. Za ty si lze – jak všichni velice dobře víme – pořizovat všechno to, co nám umožňuje existenci a co nám ji zpříjemňuje. Mít peníze znamená mít jistotu, že nám nebude nic chybět, pochopitelně odmyslíme-li si věci, jež námi nejsou ovlivnitelné a jež se za žádné peníze nekoupí.
Z výše zmíněných důvodů tedy lidé peníze potřebují. A aby tuto svoji potřebu uspokojili, chodí do práce, kde se dají takové peníze vydělat, respektive využívají jiné způsoby, jimiž se dá také k penězům přijít. A když pak mají vyděláno, mohou vesele utrácet.
Ovšem utrácet se dá jenom tak dlouho, než peníze dojdou. Jakmile jsou totiž ty tam, už logicky není čím platit a člověku už pak zřejmě nikdo nic neposkytne, dokud opět k penězům nepřijde.
Jenže problém tu tkví v tom, že člověk někdy potřebuje utrácet i tehdy, když zrovna žádné peníze nemá. Jsou věci, jejichž koupi a uhrazení nelze odkládat, ne každý prodejce či věřitel člověku s platbou posečká do doby, než na to zase peníze budou. A co potom?
Potom se zkrátka berou půjčky. A z nich nejednou americká hypotéka.
Proč zrovna ta? Vysvětlení je tu prosté. Jde o typ půjčky, u níž se žadatelé neprověřují složitě a dlouho a u níž se na lidi nekladou přehnané a tudíž nesplnitelné požadavky. A navíc je takováto půjčka k dispozici rychle, nečeká se tu celou věčnost na schválení a výplatu.
U takové nebankovní hypotéky nezáleží na tom, že má člověk jen relativně nízké příjmy, tolerovat se tu dá i nějaký ten záznam v registrech dlužníků nebo jiný nedostatek. Hlavní totiž je, aby dal zájemce o půjčení si do zástavy coby záruku splácení svou nemovitost.
Když se tak stane, může si vzít zájemce třeba až sedmdesát procent odhadní ceny zmíněné nemovitosti, jež lze použít k čemukoliv a pak je splácet třeba až třicet let.